Pojeď s námi Mirasův švih 12.4.2025

18. 3. 2025

Letos nás už čeká 25. ročník Mirasova švihu a tak se, jako každý rok se v březnu, vydávám před švihem na projetí trasy, zdali je všechno průjezdný a taky musím zamluvit restaurace, aby bylo před švihem vše jak má být. Na kole mám najeto celkem nula, ale i tak se těším a vím, že to zase bude bolet. Přece jen 60 je 60 a ty kopce jsou tolik stejný.

Kudy se jede?

Vyrážím tedy v 9.50 z náměstí v Bene podle vody kolem rozpadajících se fabrik /zakladatel Matausch, kdyby to tak viděl.../ a šlapu proti proudu až do míst za Františkovem, kde nám Míra odešel někam do nebe. Krátce zastavím a kouknu na ten jez přes který teď sotva teče voda.

Dál se vydávám do Starého Šachova po asfaltu a tady začínám stoupat na nejvyšší kopec dnešní trasy. Jedu kolem koupaliště a za chvíli míjím křížek po pravé straně cesty. Přemýšlím jak to, že jsem si ho nikdy nevšiml? No nic přede mnou je lepidlo na Velkou Javorskou, který pořád utahuje až musím slízt a potupně tlačit. Stromy z cesty jsou z loňska pryč, a tak bez překážek stoupám kolem zaniklé vesnice, kde jsou pozůstatky rozbitých domů. Jak se tady asi dříve žilo mě napadá. V takový stráni. No a je to tady Havraní vrch 579 mnm místo dalekého rozhledu tedy, když je dobrá viditelnost. Teď je vidět celkem prd, je opar.

Jsem tady na 15 km a jedu zhruba něco přes hodinu. Sjezd do Valteřic si užívám, ale jen chvilku a dále odbočuji na Taneček u muzea Škodovek. Najdou se zde i pěkný kousky stovek a stopětek a i nějaká cizina... Na Taneček je to pěknej vykousávák. Fakt nevím proč má tak příjemnej název. Sjíždím přes Kozly a už vidím les elektrických stožárů. Zde je do Holan pěkná nábližka, ale já upaluji skoro až ke Stvolínkám a pěkně podle všech těch rybníků až do Holan. Když si člověk vyšlápne pěšky na hrad Ronov, tak uvidí neskutečnou vodní plochu až k Jestřebí. Údajně je to největší vodní plocha ptactva v Český republice. Projíždím krajinou rybníků, vodníků a pohádek a už se těším na pivo v Holanech. Zatím mám 35 km a jedu něco kolem dvou hodin. Dávám polívku a domlouvám na 12.4. s děvčetem, co mi točí pivo, ať se trochu rozcvičí a vezme posily na zhruba 80 lidí.

Slunce svítí, je sucho, šlapu a těším se na údolí Roklice, kde jsem v loni spadnul hlavou do bláta až jsem se musel v Dřevčicích umýt v rybníku. Jedu kolem Loubenskýho potoka a Zlého Bratra /skála/ a najíždím do techniky, kde to mám vždycky tak 50/50. Podle toho kolik je tam bahna. Vyjíždím z údolí Roklice a čeká mě další návštěva místní hospody a připomenutí akce. Hospodská je ráda, že mě vidí a ptá se, kde jsou ostatní? Dopíjím Březňáka a teď mě čeká to nejhezčí z celý trasy a to Roverky. Krajina tajemná s neskutečnými roklemi, skálami a kempy, kde potkáte jen trampíky. Ve dvě hodiny jsem na Čapu - místo krásného rozhledu a zde už se to láme a dostávám se za půlku trasy. Sjezd dolů na panelku patří k tomu nejhezčímu, co tady je - tedy kromě Martinský stěny. Kam se tedy tak trochu nesmí. Po 60 km dojíždím na Skalku, kde musím pozdravit v bufetu Ivču. Říká, že to je těžký se rozhejbat po zimě. Nedivím se jí.

Zde jsem trochu pro některý ještě trochu upravil trasu. Dá se jet do Kravař hezky po silnici, ale taky přes Ronov a tato varianta se jmenuje SuperMiras. Potom už jen přátelské posezení Doušů /výborná kuchyně/ a znovu lepidýlko do Valteřic a asfalt do Benešova n Pl. Computer nevozím, ale na mapách udávají, že je to 88 km. Tak nějak.

Jaké kolo je na švih ideální

Jel jsem na kole Cannondale Scalpel SE 2 - rád ho používám na přejezdy hor a jiné delší cesty. Je lehké, jednoduché, nevrže a geometrie mi maximálně vyhovuje. Nemá žádný elektrický řazení jen mechanický Shimano XTčko. Ani zamykání z řídítek, vše tak, aby to sloužilo a nemusel jsem při několikadenních přejezdech řešit dobíjení. Vyměnil jsme jen pláště za hrubší bezdušáky a dal jiný gripy - silikonový, líp se mi drží.